﻿
&names=date,name,shortName|
*,"III. Gruppe Sturzkampfgeschwader 2 „Immelmann“","III./St.G 2"|
1943.10.18,"III. Gruppe Schlachtgeschwader 2 „Immelmann“","III./SG 2"|

&descriptions=date,text|*,"Jednotka byla poprvé vytvořena 22. června 1941 v Kyjevě ukrajinským velitelstvím GVF jako letecká skupina Civilní letecké flotily (GVF). Dne 24. června byla reorganizována na zvláštní letecký pluk GVF složený ze čtyř letek a od 28. června nesla název Kyjevská zvláštní letecká skupina Civilní letecké flotily (KOA GVF). Do jejího stavu bylo zařazeno 146 letounů ukrajinské GVF.
*,"III./St.G 2 vznikla 1. května 1939 v Langensalze na základě II./St.G 163. Tvořil ji štáb a tři Staffeln a byla vybavena střemhlavými bombardéry Ju 87 B-1.
Od 1. září 1939 sídlila na letištích Stolp-Reitz a Annafeld jako součást 1. letecké divize Luftflotte 1 a účastnila se polského tažení na podporu skupiny armád Sever. Dne 8. září se přesunula na Slovensko k útokům na cíle v jihovýchodním Polsku. V říjnu se vrátila do Německa, v listopadu sídlila v Rotenburgu a nakonec v Ollesheimu. V únoru 1940 začala přecházet na Ju 87 B-2.
Na začátku západního tažení byla součástí Fliegerkorps VIII Luftflotte 2. Od 10. května 1940 podporovala obsazení pevnosti Eben-Emael a mostů přes Albertův kanál a následně ofenzivu 6. armády v Belgii. Koncem května operovala v prostoru Dunkerku, Calais a Arrasu a od začátku června podporovala 6. a 9. armádu v závěrečné fázi francouzského tažení.
Od července 1940 se účastnila operací proti britským lodím v Lamanšském průlivu a bitvy o Británii. Kvůli těžkým ztrátám byly 18. srpna 1940 všechny jednotky střemhlavých bombardérů staženy z bojů.
Do konce roku zůstala III./St.G 2 v záloze Luftflotte 2 a část osádek byla odeslána jako instruktoři do leteckých škol. Začátkem roku 1941 byla stažena z Francie a dorazila na letiště Belica-Sever v Bulharsku. Pod Fliegerkorps VIII Luftflotte 4 se od 6. dubna účastnila operací proti Jugoslávii a Řecku a od 20. května 1941 se z letišť Molai a Scarpanto podílela na obsazení Kréty.
Jako součást Fliegerkorps VIII Luftflotte 2 se od 22. června 1941 účastnila operace Barbarossa a podporovala ofenzivu skupiny armád Střed. V červnu a červenci operovala v prostoru Minsku a Smolenska a 3. srpna byla přesunuta směrem k Leningradu na podporu skupiny armád Sever. Po přesunu do Turkova začátkem září operovala v prostoru Leningradu a útočila na sovětské lodě v Kronštadtu.
Začátkem října 1941 se vrátila do středního úseku fronty a účastnila se operace Tajfun v prostoru Vjazmy a Kalininu. Od poloviny listopadu podporovala obnovený útok na Moskvu, v prosinci odrážela protiofenzivu Rudé armády a do poloviny prosince se evakuovala do Dugina.
V lednu 1942 operovala u Rževa, v únoru u Vjazmy a začátkem května byla stažena do Rakouska. Do konce června dorazila do Achtyrské, připojila se k Luftflotte 4 a účastnila se bojů v prostoru Kurska. Dne 9. srpna 1942 dostala rozkaz přesunout se do středního úseku fronty u Vjazmy, kde operovala do konce roku.
Koncem ledna 1943 se přesunula na letiště u Charkova pod Luftwaffekommando Don a 11. března do Poltavy. Do poloviny dubna se přesunula ke Kerči, kde v bitvě o Kubáň podporovala vojska 17. armády na Tamanském poloostrově. Od 1. do 9. května 1943 operovala u Charkova a poté se vrátila ke Kerči.
Po přesunu do Charkova 5. července 1943 a připojení k Fliegerkorps VIII Luftflotte 4 se účastnila operace Citadela. Dne 17. července byla přesunuta na severní stranu kurského výběžku u Orlu a připojila se k 1. letecké divizi Luftflotte 6. Do 1. srpna ustoupila do Karačeva, 7. srpna do Charkova a koncem srpna operovala ze Stalina.
V září bojovala v prostoru Krivého Rogu, Záporoží a Nikopolu a v říjnu u Kirovogradu a Melitopolu. Dne 18. října 1943 byla v rámci rozsáhlé reorganizace bitevního letectva přeměněna na III./SG 2.
Současně proběhla reorganizace Staffeln: 7./SG 2 vznikla ze 7./St.G 2 a 7./Sch.G 1, 8./SG 2 z 8./St.G 2 a 9./SG 2 z 9./St.G 2. V této době byla jednotka vybavena Ju 87 D-5.
Koncem října 1943 byla III./SG 2 intenzivně nasazena u Kirovogradu proti sovětským tankům, které překročily Dněpr a ohrožovaly německá postavení, a také východně od Chersonu, kde sovětské síly rychle postupovaly ve snaze odříznout Krym a uvěznit německou 17. armádu. V listopadu podporovala obranu 6. armády podél dolního Dněpru mezi Nikopolem a Chersonem a východně od linie Kirovograd–Krivý Rog v sektoru 1. tankové armády. Dne 22. listopadu dosáhl Oberleutnant Fritzsche z 8. Staffel prvního vzdušného vítězství jednotky sestřelením Il-2 nad Vasiljevkou. V prosinci operovala z Apostolova jihovýchodně od Krivého Rogu a z Bolšaje Kostromky.
Dne 6. ledna 1944 se přesunula do Zlynky 45 km západně od Kirovogradu, aby podporovala útoky I./SG 2 na sovětské tanky v trojúhelníku Novo Ukrajinka–Mal. Viska–Kirovograd. O tři dny později byla přesunuta do Pervomajsku, 90 km jihovýchodně od Umaně. Dne 22. ledna začala podporovat síly pokoušející se prorazit k německým jednotkám odříznutým v čerkaském kotli 150 km jihovýchodně od Kyjeva; tyto akce pokračovaly do 25. února. V únoru a březnu operovala hlavně proti široké sovětské ofenzivě od Krivého Rogu na jih k Chersonu. Od 7. do 26. března podporovala všeobecný ústup pozemních vojsk k řece Bug mezi Umaní a Nikolajevem. Nejprve byla přesunuta do Nikolajeva a po dalších přesunech sídlila začátkem dubna v Tiraspolu, 88 km severozápadně od Oděsy.
Dne 10. dubna byla stažena do Huși v Rumunsku na západním břehu Prutu, odkud létala následující tři měsíce. Dne 20. května si Stabsarzt Gadermann, lékař Gruppe, jako zadní střelec nárokoval sestřelení P-39 nad Besarábií. Bylo to poslední nárokované vzdušné vítězství jednotky v roce 1944.
Dne 13. července 1944 byla přesunuta do Zamość-Dub, 81 km jihovýchodně od Lublinu, a přidělena Fliegerkorps VIII, aby pomohla čelit sovětskému postupu u Kovelu po mohutné letní ofenzivě Bagration. V posledních dnech měsíce následovaly další přesuny, nejprve do Mielce a poté do Insterburgu ve východním Prusku. Mezi 12. a 14. srpnem se spolu se štábem SG 2 přesunula do Rigy v Lotyšsku v zoufalé snaze skupiny armád Sever zastavit sovětské síly postupující k Tartu a Estonsku. Ve dnech 24.–25. srpna opustila Rigu a spolu s 10.(Pz)/SG 2 byla odeslána zpět do Rumunska v reakci na změnu rumunské strany ve válce a novou sovětskou ofenzivu podél Prutu v Moldávii.
Koncem srpna 1944 byla stažena do Görgenyoroszfalu v Maďarsku. Následující čtyři měsíce útočila na sovětský postup z východu a jihu k Budapešti a snažila se jej zpomalit. Dne 6. září dostala rozkaz vrátit se do Německa k přezbrojení na Fw 190 a ponechat Ju 87 I./SG 2, která kvůli nedostatku paliva C3 nemohla používat své Fw 190. Rozkaz však nebyl proveden a III./SG 2 začala přecházet na Fw 190 až v dubnu 1945.
Od druhé poloviny září 1944 do první poloviny ledna 1945 střídala řadu maďarských letišť. Dne 15. ledna byla z Várpaloty v západním Maďarsku přesunuta do Finsterwalde, 97 km jiho-jihovýchodně od Berlína, k operacím se štábem SG 2 a II. Gruppe na oderské frontě po zahájení sovětské zimní ofenzivy ve středním Polsku 12. ledna.
Dne 22. ledna 1945 byl Ju 87 velitele III./SG 2 Lothara Laua sestřelen pozemní palbou na oderské frontě a on i jeho střelec/radista padli do sovětského zajetí. O šest dní později se jednotka přesunula do Märkisch-Friedlandu ve východním Pomořansku proti sovětským tankům východně od Deutsch Krone. Dne 5. února se přesunula zpět na jih do Frankfurtu nad Odrou a 16. února do Kamenzu severovýchodně od Drážďan. Zde zůstala do konce března, kdy byla přesunuta nejprve do Milovic a poté do Prahy-Klecan.
Dne 16. dubna ztratila při nízkém náletu amerických stíhaček VIII Fighter Command 27 Ju 87 a sedm Fw 190. Američané vyslali 15 stíhacích skupin hluboko nad Německo a Československo k ostřelování německých letišť. Útok III./SG 2 prakticky zničil, ale o dva dny později dostala rozkaz pokračovat podle plánu v přezbrojování na Fw 190. Do války se však už nedokázala významně vrátit.
V posledních dubnových dnech 1945 se III./SG 2 vrátila do Milovic. Dne 8. května odletělo asi 30 jejích pilotů na západ vzdát se americkým silám. Pozemní personál spolu s personálem štábu a II. Gruppe však Sověti odzbrojili a předali českým partyzánům, kteří podle zdrojového textu mnoho z nich zabili."|
